Podmínky:

Vysoké dostupy, silná termika, vítr na pomezí FAI a záfuku (2-3ms) v KKH, ale s přibývající výškou velmi zesiluje. I přes dostatečná zádržka se ale daly očekávat silné turbolence -  výškový vítr v kombinaci se silnou termikou.

Průběh

Dilemma mezi Raná (domácí terén, psychická výhody) a Čerťák (lepší vítr, větší šance na zachycení, neznám tolik ten terén).

Nakonec se Čerťák ukázal jako dobrá volba.

Věřím ve FAI den a záfukovou variantu ani nepřipravuju.

Start do intervalu. U Lovoše otáčím na Litoměřice a od Sedla se pak chci vrátit zpátky. Ale po několika pokus zjišťuju, že dopředu se neprotlačím.  Kosťa i Petr mi mizí v dohledu u Lovoše a já mám zato, že se protlačili na Krušný, tak se snažím vymyslet jak na to. Zkouším něco vymyslet, ale mám pocit, že po vytočení jsem opět na stejném místě, kde jsem začal. Stoupáky jsou hodně turbolentní a těžko se středí.

Po přistání zjišťuju, že

1) jsem se celou dobu pokoušel vrátit přes konvergentní místo (mezi Dlouhým vrchem a Sedlem) - viz obrázek. Severní vítr zde zesiloval mezi Dlouhým vrchem a Sedlem a zároveň menší kopce mezi nimi vytvářeli (zejména) závětrné stoupání. Většina těchto stoupáků pak je snášena trychtýřem, kde jsem se snažil prosadit. Navíc v místech kde trychtýř přecházel do rovin se snižoval v pozvolný přímo nasvícený svah, který vytvářel opět silné závětrné stoupáky, které se spojovali se stoupáky z trychtýře. Vzniklo tak silné turbolentní termické místo, takové peřeje, které znesnadňovali se prosadit.

2) skoro všichni z čerťáku šli na záfuk. Možností bylo vrátit se přes Litoměřice k Lovoši a tam buď pokračovat záfukovo nebo při zlepšení podmínek se pokus vrátit směrem odkud jsem přiletěl.

3)

Z Čerťáku směrem na Lovoš, tam na Litoměřice a u sedla poslední otočňák.

+ brzký příjezd

+ optimální vnitřní prostředí (soustředěná vnitřní pohoda) - pro mě stežejní pro start

+ pěkný start do intervalu

Lessons learned

• Ještě víc vnímat snos stoupáku. Nechat se vést silou stoupání a průběžně přestřeďovat. Bylo to vidět při točení s Kosťou, že stoupák přestřeďoval efektivněji a u prvního stoupáku následoval snos. Nenechat se zmást stávajícím sklonem stoupáku, sklonem triggeru nebo silou větru na startu -  to jsou pouze hrubé indicie - dostřeďovat pak vědomě každou otočku pro co nejefektivnější kopírování snosu.

• Každý stoupák rotuje - dnes (mi) šlo pěkně rozlišit jestli točím po směru rotace nebo proti. V jednom směru(odhaduju, že po směru) je padák víc "gumovější", pomalu reaguje (nezatáčí - jak auto nedotáčivost). V druhém směru (proti směru) je tvrdší, pevnější, rychleji reaguje a působí stabilnějším dojmem. Většina stoupáku se (dnes) točí líp na levou stranu (rotují doprava?) a tak třetina si říká naopak o pravou zatáčku. Moje oblíbený směr točení pravá, ale dneska zjišťuju, že levačka to vyhrává - stabilitou křídla a rychlosti stoupání. Summary: Stoupák ti sám řekne jakým směrem ho máš točit.
•  
• Číst víc terén